Témata katecheze nejsou určena jenom pro biřmovance, ale právě kvůli nim tyto katecheze budou, a téma je mše svatá. A dnes, proč je mše svatá tak důležitá. Můžeme se na to podívat z osobního pohledu, tedy subjektivního, „já a mše svatá“, a z pohledu objektivního, to znamená pravd víry, co je mše svatá.

Protože samozřejmě to, co je mše svatá, ty pravdy o mši svaté, z ní činí něco velice důležitého. Ale pokud to já nepřijmu, tak mě to míjí. Míjím se s tou obrovskou hodnotou, protože ji nepřijímám jako tak obrovskou hodnotu. Začal bych tím subjektivním pohledem, to znamená osobní vztah k mši svaté. A to souvisí s tím, čím jsme začínali, když jsme mluvili o víře.

A možná z těch různých definic víry, o kterých jsme si říkali, bych právě zdůraznil, že víra je prožívání vztahu s Bohem. A že k tomu vztahu s Bohem kromě víry patří ještě naděje a láska. Víra, naděje a láska.

Myslím si, že právě vnímání víry jako vztahu s Bohem nesmírně ovlivňuje můj vztah k mši svaté. Protože mše svatá, z takového osobního pohledu, je setkání s Kristem a tedy s Bohem. A pokud mám ten vztah s Kristem silný, tak i mše svatá pro mě má velký význam.

Možná když si to uvědomíme a připodobníme ke všednímu životu, tak i ve všedním životě prožíváme různá setkání. Některá jsou letmá, některá pro nás nejsou důležitá, jiná jsou sice důležitá, ale my jim neklademe takový důraz, a tak je prožijeme třeba povrchně nebo dokonce s odporem. A pak jsou setkání, která jsou motivována přátelstvím, to znamená, že se na ně těšíme, nebo jsou motivována láskou, zamilovaností, a taková setkání jsou nejintenzivnější.

Skoro bych řekl, že jak prožíváme vztah s Bohem, tak se podle toho odvíjí, jak prožíváme setkání s Bohem při mši svaté. Myslím si, že zvláště pro biřmovance, ale i pro nás všechny, platí, že bychom si měli rozhodnout, že Bůh, Kristus a tedy setkání s ním je pro nás důležité. Že Bůh je pro mě důležitý.

A možná usilovat o to a prosit za to, protože, jak jsme si řekli, víra je dar, takže i intenzita prožívání vztahu s Bohem je dar, a tak za to prosit. „Pane, jestli jsi pro mě tak důležitý, tak mi dej víru, která je silnější, která je více prožívána v lásce a v naději, a pomoz mi, aby i setkání s Tebou, zvláště při mši svaté, bylo intenzivnější.“ Není špatné to, na jaké úrovni víry teď jsme, jaký máme vztah k Bohu a k mši svaté.

Ale byla by škoda, kdybychom nechtěli v té víře dělat kroky blíže k Bohu. Říct si: „Pane, já se s Tebou chci setkávat, jako prožívám setkání se svými přáteli, nebo když se s někým chodím, prožívám zamilovanost. Já bych chtěl tak intenzivně prožívat setkání s Tebou při mši svaté.“

Takže to je subjektivní pohled. Od toho, jak prožívám vztah s Bohem, se odráží, jak prožívám setkání s Bohem při mši svaté. A pak je tu objektivní pohled.

To znamená, co nám o mši svaté říká církevní nauka. Jaké jsou pravdy o mši svaté. Samozřejmě nauku o mši svaté budeme probírat při různých rozjímáních.

Ale to není něco, co je tu jen tak, abychom tomu museli slepě věřit. Může nám to pomoci rozvíjet náš osobní vztah s Bohem a tedy i k mši svaté, pokud to přijmeme a snažíme se to pochopit. Když známe a víme, co se o mši svaté říká.

Můžeme si to ukázat na několika důležitých rovinách. Mše svatá, jak nám říká církevní nauka, je slavením Kristovy oběti. Ježíš se za nás obětoval na kříži před dvěma tisíci lety a my to slavíme a prožíváme při mši svaté.

Pokud si uvědomím, že oběť Kristova na kříži je důležitá, a že je důležitá pro mě, tak najednou i mše svatá je důležitá, protože slaví tuto oběť. Ale musím vnímat, že Ježíšova oběť na kříži je pro mě důležitá. Ježíšova oběť na kříži je jeden z hlavních objektivních důvodů hodnoty mše svaté.

Další důvod je Ježíšova přítomnost. To znamená Boží přítomnost při mši svaté. Ano, Bůh je všudypřítomný, ale při mši svaté mohu jeho přítomnost zakoušet intenzivněji. A dokonce ve svatém přijímání ještě intenzivněji. To je objektivní fakt. Bůh je zde, Kristus je zde a přichází ve svatém přijímání k lidem.

To je fakt. A když to přijmu, když řeknu: „Pane, věřím v Tvoji přítomnost, a že přicházíš ve svatém přijímání ke mně,“ tak to pomáhá rozvíjet můj vztah s Bohem a tedy i vztah k setkání s Bohem při mši svaté. Mše svatá je ideální prostor, kdy Bůh promlouvá, když se čte Písmo svaté.

Bůh mluví. I když ho při modlitbě normálně neslyšíme, když čteme Písmo svaté, Bůh prostě mluví. Další věc je, že mše svatá je prožívání společenství, církve.

Ano, mohu věřit v Boha bez mše svaté, mohu. A je mnoho lidí, kteří věří v Boha, ale na mši svatou nechodí. Ale také jsme si řekli, že víra se prožívá ve společenství.

A tedy máme víru prožívat společně. A kdy nejintenzivněji než při Ježíšově oběti, než ve společenství církve ve farnosti? Takže opět, člověk si uvědomí tuto pravdu.

Ano, Bůh je tady mezi námi ve společenství církve. Já tomu věřím, patřím do církve křtem, a tak se v té církvi, skrze církev, chci setkávat s Bohem. Nejenom osobně „já a Bůh“, ale „my a Bůh“.

Takže opravdu, mše svatá je důležitá. Řekli jsme si, jaké jsou naukové pravdy o mši svaté, a také jsme si řekli, že se to musí odrazit v tom subjektivním, tedy osobním.

Podle toho, jaký mám vztah s Bohem, jak ho miluji, jak v něj věřím, jakou v něj mám naději, tak podle toho se mi snadněji jde na setkání s Bohem při mši svaté. To bylo dnešní zamyšlení nad tím, proč je mše svatá tak důležitá.