04 MŠE SVATÁ A SMRT

Audio přehrávač

Otázky ke katechezi

Téma dnešní katecheze – nejen pro biřmovance, ale i pro ostatní – je mše svatá a smrt.

Můžeme mluvit o vztahu mše svaté ke smrti, pokud vnímáme souvislost mezi smrtí a vzkříšením. Jestliže věříme ve vzkříšení, můžeme mluvit i o smrti.

A to nejen o skutečnosti smrti – tedy že jednou zemřeme – ale i o tajemství smrti. Proč zemřeme? A opravdu všechno skončí? Kdo věří ve vzkříšení, smrt, i když je plná tajemství, není díky víře tajemstvím ve smyslu, že by byla úplně neproniknutelná. Bůh nám skrze svého Syna dává nahlédnout do tajemství smrti právě díky vzkříšení.

Takže ve vztahu mezi smrtí a vzkříšením můžeme uvažovat, jaký je vztah smrti ke mši svaté, nebo jak se ve mši svaté odráží tajemství smrti. Vnímám to ve třech rovinách:

1. První rovina je samozřejmě ta nejdůležitější, a to je smrt Kristova.
   

   Při mši svaté si připomínáme Ježíšovu smrt na kříži. Dokonce můžeme říct na základě dnešního druhého čtení, že Ježíšova smrt je jeho oběť za naši spásu. Jeho smrt je obětí, která nám přinesla spásu.

   • Zde musíme vnímat souvislost se vzkříšením. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých, bylo by to jen hrdinské obětování se za nás, které by ale nepřineslo nic. Ale jestliže Ježíš vstal z mrtvých, opravdu je to oběť, která nám přináší spásu.
   • A to prožíváme při mši svaté. Tajuplným způsobem si připomínáme Ježíšovu smrt na kříži. Proto je u obětního stolu často velmi zřetelně vidět kříž, aby bylo jasné, co se na oltáři děje.
   • Toto je připomínka Kristovy oběti, která byla smrtí — bolestnou, nespravedlivou smrtí na kříži.To je tedy první rovina.

2. Druhá rovina je rovina smrti těch, kteří už zemřeli, což jsme si teď dva dny připomínali.
   • Ti, kteří zemřeli a jsou v nebi, a ti, kteří zemřeli a prožívají přípravu na nebe v očistci. Těm, kteří jsou v pekle, mše svatá už nepomůže. Ale jakým způsobem se tedy ve mši svaté připomínají ti, kteří jsou v nebi?
   • V každé mši svaté se připomínají svatí. V eucharistické modlitbě, kterou se modlím u oltáře, je dokonce v jedné modlitbě několik svatých zmíněno jmenovitě.
     • Pokaždé se připomíná Panna Maria a svatý Josef. Někdy se vzpomene také svatá Alžběta, patronka kostela, nebo konkrétní svatý, kterého si v daný den připomínáme.
     • Připomínáme si svaté, kteří už zemřeli, ale díky vztahu ke vzkříšení žijí v nebi. Jednak děkujeme Bohu za svaté a jednak je prosíme o přímluvu.
   • A pak jsou ti zemřelí, kteří čekají na nebe v očistci.
   • Při každé eucharistické modlitbě je prosba za zemřelé. Církev se vždycky modlila za zemřelé – odedávna vybízela k modlitbě za zemřelé, ať už u hrobu nebo doma.
     • Ale při každé mši svaté se prosí za zemřelé, jako by se dával jasný signál k tomu, že je potřeba se modlit za ty, kteří odešli z tohoto světa, aby je Pán přijal do své slávy.
     • Je to projev velké lásky církve vůči těm, kteří už odešli.
     • Prosí za ně při mši svaté v eucharistické modlitbě, aby jim Pán dal nebe.To je druhá rovina — mše svatá a smrt těch, kteří už zemřeli.

3. Třetí rovina, kterou pokládám za velice důležitou, je mše svatá a moje smrt, naše smrt. Smrt nás, kteří smrt teprve čekáme.
   • Žijeme teď na zemi, ale víme, že zemřeme. Jaký vztah má mše svatá k naší smrti, která přijde? Mše svatá nám pomáhá žít tak, aby život byl přípravou na setkání s Bohem tváří v tvář.Mše svatá je příležitostí uvědomit si, že zemřu, a zamyslet se nad tím, jak se k tomu okamžiku smrti chci přiblížit.
   • S Bohem, nebo bez Boha? Mše svatá nám v tom pomáhá. Přítomnost Boha nás připravuje i na přicházející smrt.
   • Rád bych zdůraznil jednu myšlenku, kterou pokládám za velmi důležitou.
     • Četl jsem knihu, kde mě oslovila věta od jednoho mudrce, který mluvil k mladému člověku hledajícímu smysl života. Ten mudrc řekl větu, kterou si často připomínám a která mi pomáhá uvědomovat si, co je vlastně smrt.
     • Říká: jednou možná pochopíš, že zemřít neznamená přestat žít, ale přestat milovat.Myslím si, že je to velmi důležité.
     • O tom mluví dnes i Ježíš v evangeliu.

Miluji Boha, miluji bližního. Kdo přestane milovat, vlastně umírá. Ani pozemská smrt, tedy ukončení pozemského života, není konec. Konec je, když člověk přestává milovat.

To bych chtěl zdůraznit při přípravě na vlastní smrt. Pro biřmovance, pro děti, je to něco nepředstavitelného, vzdáleného, a člověk na to nemyslí. A je dobře, že si to nemusíme připomínat denně.

Ale myslím si, že je nutné od začátku, od dětství, celý život usilovat o to, jak se nám daří, nebo jak se snažíme milovat. Milovat Boha a milovat bližního. Ano, milovat Boha nade všechno.

A jak mám milovat Boha nade všechno, když ho nevidím? Není to snadné. A jak mám milovat člověka, kterého sice vidím, ale který je někdy obtížný? Někdy jsem otrávený, ten druhý mě obtěžuje nebo zraňuje, někdy je dokonce vůči mně nepřátelský.

Jak ho mám milovat? Pomůže mi slovo: milovat bližního navzdory všemu.

Navzdory své ubohosti, hříšnosti, navzdory jeho hříšnosti, jeho nepohodě, kterou zrovna projevuje, nebo i nepřátelství. Snažím se milovat navzdory všemu.

Když se o to snažím — a otázkou je, zda to vůbec dokážeme — začínáme zakoušet blízkost Boha. Toho, kterého nevidíme, začínáme díky lásce k bližnímu vnímat.

A najednou začínáme opravdu žít, protože milovat znamená žít. Bojíme se jediné věci — ztratit schopnost lásky, ztratit lásku, přestat o lásku usilovat. Toho se bojíme, protože by nás to skutečně vedlo do temnoty.

A to by byla obrovská škoda.

Vztah mezi mší svatou a smrtí je přítomen. Ježíšova smrt je oběť, která nám přinesla spásu.

• Smrt těch, kteří jsou v nebi, to jsou svatí.
• Smrt těch, kteří jsou v očistci, za ně se církev modlí denně při mši svaté v nejsvětější eucharistické modlitbě.
• A smrt naše — možná je ještě daleko, ale zemřít neznamená přestat žít, ale přestat milovat.

Proto tě, Pane, prosím, uč mě milovat bližního navzdory všem nedostatkům mým i jeho. A pak člověk zjistí, že Bůh, který je neviditelný, se skrze lásku stává viditelným — alespoň pro duši, když ne pro oči.