Jako téma katecheze, nejenom pro biřmovance, jsem si tentokrát zvolil Ježíše Krista Krále. Co tento Král dělá? Ježíš Kristus Král vládne. Ježíš Kristus Král vede.
Ježíš Kristus Král ovládá. Ježíš Kristus Král válčí. Musíme si to trošku vysvětlit.
Už drobná úprava nám pomůže uvědomit si jeden rozdíl. Některé věci dělá Kristus sám, některé dělá v naší spolupráci. On vládne, ať mě vede, ať mě ovládne, ať válčí ve mně se zlem.
A teďka si projdeme ty jednotlivé body. On vládne. To je pravda.
Na tom nezměníme vůbec nic, ať už tomu člověk věří nebo nevěří. Je to pravda, protože i dneska v evangeliu jsme to slyšeli. Já jsem Král.
Já jsem přišel vydat svědectví pravdě. Jde o to, abychom my tu pravdu přijali. Abychom na ni nepřišli až v okamžiku smrti, kdy se s Kristem Králem setkáme tváří v tvář.
Skoro bych řekl, jde o to, abychom se z této pravdy, že Ježíš vládne, radovali a prožívali to už tady na zemi. A ne, aby nás to překvapilo až na věčnosti. Takže to je první věc.
Přijmout pravdu, že Ježíš Kristus vládne. Ať mě vede. Král mě vede.
Je rozdíl vést a je rozdíl nasměrovat. Vést znamená doprovázet. Já jdu za ním, on jde se mnou.
On mě vede a jdeme k cíli společně. Nasměrovat znamená: Jdi tam, já zůstanu tady, ale ty jdi tam. My mnohdy nemůžeme doprovázet, ale můžeme třeba nasměrovat.
Ale Ježíš to tak nedělá. On když směřuje k cíli, tak nás k tomu cíli vede. A tady je to naše důležité: Já se chci nechat vést.
Zase člověk si může klást tu otázku, za jakými cíli se ženu, nebo jdu. Když je člověk mladý, tak se možná za očitými cíli dokonce žene. Když jsme pak starší, tak chceme aspoň něčeho dosáhnout, nějakých cílů.
Ale nechávám se vést k cíli Králem Kristem. A co je jeho cíl? Setkání s jeho Otcem, to znamená věčnost s Bohem. On nejen směřuje k nebi, ale říká: Pojď za mnou, já tě vedu k mému Otci.
Takže Král, který vede. Král, který ovládá. My slovo ovládat druhého nemáme rádi. Mezi lidmi to totiž znamená nějakým způsobem manipulovat s druhým člověkem. Jenomže když nás ovládá Kristus Král, tak to není manipulace.
Chci naplnit tvůj život, chci naplnit tvé srdce. Ale my mu to musíme dovolit. Bůh neovládá člověka bez jeho svolení.
Tady bych možná připomněl to známé přirovnání, že my někdy jedeme svojí cestou. A když prosíme Boha, Krista, tak to znamená, že já tě zvu do svého auta, ale jedu si tou svou cestou. Pak je druhý ten stupeň, kdy tedy dovolíme Ježíši, ať nám mluví do řízení.
To znamená, ať nám ukazuje: Tady prosím tě zaboč. Tam nejeď, tam je slepá ulice. A pak je ten třetí stupeň, a to je to slovo „ovládni můj život“, že se prohodíme, to znamená, že Ježíš si sedne k tomu volantu.
No a pak je to čtvrté slovo. Kristus, který válčí ve mně, ale jen se zlem. Kristus neválčí se mnou.
A Kristus neválčí se mnou proti druhému. My někdy zatahujeme Boha do svých válek s druhými lidmi. Někdy si dokonce myslíme, že Bůh nám ubližuje, že válčí s námi.
Ale Kristus je ten, který válčí v nás, ale se zlem. Protože ví, že nám zlo prostě ubližuje. To je ten zápas, který Král vede o každého z nás, a to je zápas se zlem.
Jednou už to vyhrál pro celý svět na kříži, ale zápasí o každého z nás v našem srdci. Takže čtyři slova, která nám mohou pomoci v tom, jakým způsobem Kristus vládne. A tak si můžeme uvědomit:
Pane, přijímám, že jsi Král, že vládneš. To je fakt, který nezměním, který chci přijmout. Pane, Ty mě vedeš.
To je skutečnost, kterou chci také přijmout. Chci s tím spolupracovat s Tebou. Chci jít za Tebou.
Ovládni, to je ještě vyšší stupeň. Pane, skutečně ovládni všechno ve mně. Vím, že to neznamená, že mi to chceš brát.
A válči ve mně, ale se zlem. A tam tě také prosím, pomáhej mi v těch zápasech se zlem, které jsou. Tomuto Kristu Králi rád sloužím.
Mám ho rád, rád mu sloužím, rád se mu podrobím, rád za ním jdu. Rád ho prosím, aby ovládl mé srdce. Tomuto Králi chci sloužit.
Snad i každý z nás.