Nejenom pro biřmovance, ale samozřejmě pro nás, pro všechny, připomenutí si toho, co si v adventu právě připomínáme, a to je příchod. V adventu i v jedné adventní písni se mluví, že je čtverý příchod Krista. Čtyři příchody Krista.
A já bych si právě na to chtěl podívat, na ty čtyři příchody Krista z pohledu, no a co my s tím?
První příchod je jeho narození. Na oslavu Kristova narození to se chystáme tím adventem letos a budeme za chvíli slavit, že se Kristus narodil. Tam je důležité si uvědomit, že se kvůli nám narodil.
On nepřišel na svět, aby si zkusil, jaké to je být člověkem. On přišel na svět, aby člověka, lidi, všechny, mne, každého z nás, aby zachránil. Kvůli nám přišel na svět. Toto jsme nějak nemohli ovlivnit, ale opravdu důvodem jeho příchodu jsme byli my. Aby nás zachránil především ze smrti k životu věčnému.
Tak je další příchod a to je příchod okamžiku smrti. Tady je zase důležité si uvědomit, že to je příchod Krista, který nás nemine. Někdo se možná snaží žít, jako by smrt nebyla. Užívá si naplno života, jako by ani smrt nebyla.
Je přirozené, že člověk žije pozemský život, vždycky jsme ho dostali od Boha. Ale tak je dobré si uvědomit, že na konci toho života nás setká setkání s Kristem. A zase je to něco, co nemůžeme ovlivnit. To, že se s ním setkáme, to je realita, kterou my neovlivníme.
Někdo by se možná chtěl vyhnout setkání s Kristem na konci svého života, v okamžiku smrti. Když už se nejde vyhnout smrti, tak aspoň se vyhnout tomu Pánu Bohu, tomu Kristu. Ale to prostě nejde. To je něco, co my neovlivníme. My se s Kristem setkáme tváří v tvář, v okamžiku smrti.
To je pravda naší víry.
Pak je třetí příchod. Ten je pro nás ještě vzdálenější a ještě jak kdyby méně představitelný. A to je příchod Krista na konci času, v plné slávě.
Přijde jako ten, který opravdu je vládcem, králem celého stvoření. Zase je to něco, co žádným způsobem neovlivníme.
Je to něco, co se týká hodně jak kdyby celého toho světa, stvoření. To znamená, je tam ten rozměr celý svět, všichni, nejenom já, všichni. Přece jenom ten okamžik smrti je zcela osobní setkání s Kristem.
To jsou tři příchody, se kterými nic neuděláme. Ježíš se narodil, Ježíš přijde pro mne v okamžiku smrti a Ježíš přijde na konci času. S tím nic neuděláme.
Ale to, co ovlivnit můžeme, tak to je ten čtvrtý příchod. A to je příchod Krista teď a tady.
A tam záleží na nás, jestli se s ním chceme setkávat, anebo se mu vyhýbáme. Nechceme setkávat. To je, dalo by se říct, jediný příchod, kterým my skutečně můžeme ovlivnit. Jestli se skutečně s Kristem setkáme nebo ne.
V okamžiku smrti se setkáme, na konci času ho uvidíme. Ale jestli ho chceme vidět a setkat se s ním teď a tady, záleží opravdu na nás. A to je to rozhodnutí.
Ano, já chci se setkávat s Kristem. Ty tři příchody ovlivnit nemůžeme. Nemůžeme ovlivnit to, že přijde. Ale můžeme tím přítomným okamžikem, těmi přítomnými setkáváními ovlivnit to, jak se s ním v okamžiku smrti setkám a na konci času setkám.
To už ovlivňují teď a tady. Tím setkáváním se s Kristem tajemným způsobem, ne ještě tváří v tvář, ale skutečným, duchovním, ale skutečným způsobem. Ta dnešní setkání s Kristem ovlivňují to, jak se s ním setkám ve smrti a na věčnosti potom na konci času.
Tak jak ve mši svaté se setkáváme s Kristem? Dvojí způsob setkání s Kristem při mši svaté. Společný a osobní.
Kristus přijde mezi nás. Emmanuel, to znamená Bůh s námi.
A pak je ten osobní, svaté přijímání. Bůh přijde ke mně. A to je ještě důležitější.
Jakoby buď můžeme přijít a vědět, Bůh je tady s námi, anebo můžeme přijít a chtít se s ním osobně setkat.
Svaté přijímání, to je jakoby setkání s Kristem zcela osobní. Možná by se to dalo připodobnit, protože se říká, že mše svatá je hostina, ta nebeská hostina tady na zemi. Jakobychom přišli na hostinu a nejedli jsme hlavní chod.
To znamená, měli bychom předkrm, zákusek, nebo jak se tomu říká, a nejedli bychom hlavní chod. Co je to za hostinu?
A něco podobného je při mši svaté. Bůh je tady s námi, už to je hodnota, že jsme za ním přišli, ale jestliže se ošidíme o tu možnost přijmout jeho osobně, tak jsme se ošidili o to nejdůležitější při mši svaté.
A tady navážu ještě slovem tou otázkou z evangelia. Co máme dělat? A je řečená v množném čísle, tam se tají různé skupiny. Kdyby byl třeba konkrétní, co my biřmovanci, vy biřmovanci, máme dělat? Odpověď není složitá.
Upřímně, poctivě se připravit na přijetí svátosti biřmování. Je to tak jednoduché. Poctivě, upřímně se připravit na přijetí svátosti biřmování.
Ale pak je ještě ta rovina osobní. A co mám já dělat?
A tady je ta možnost třeba té dnešní svaté zpovědi odpolední, kdy to bude setkání s knězem, odpuštění od Boha, ale možná právě skrze toho kněze, tak jako Jan Křtitel říkal, co mají dělat, možná skrze toho kněze Bůh nějakým způsobem chce vás oslovit. A možná tam pro vás něco osobního té svátosti smíření bude, pokud člověk přichází s otázkou, co mám dělat.
Když si člověk klade otázku, tak čeká odpověď. Když si člověk otázky neklade, odpověď nedostane.
A když si člověk tedy otázky neklade, tak jakákoli nabídka od Pána Boha může jít bokem a člověk si jí nevšimne. Otázky připravují člověka na to, aby byl schopen naslouchat, co mi chce Bůh říct.
Takže několik kroků v té dnešní katechezi bylo od těch čtyř příchodů Krista, že ten jeden ovlivnit můžeme, a to je teď a tady setkávat se s Kristem, zvláště ve svátostech, při bohoslužbě, při modlitbě, četbě Písma svatého.
A to ovlivňuje, jak se s ním setkáme, při tom setkání v okamžiku smrti a na konci časů.
A pak, že při mši svaté nejde jen o to, být tady s Bohem, protože Bůh tady je, ale Bůh chce ještě víc přijít ke každému z nás ve svatém přijímání.