Dnešní neděle nám dává příležitost říct si katechezi o Bibli, o Božím slově, o důležitosti Božího slova v našem životě. Chtěl bych se na to podívat ve třech rovinách. Možná by se dalo také říct: jeden zdroj a dva směry, jak se síla Božího slova projevuje.
První rovina je základní: Bůh mluví. Bůh je ten, který nás obdarovává svým slovem. Ano, Bůh může mluvit osobně, činí tak, ale rozhodl se, že své slovo – to je ten první směr – které chce říct, které řekl, bude zaznamenáno lidským způsobem. A to je text Písma svatého.
Psané texty Bible jsou živými slovy Boha. A druhý směr je ten, že živá slova Boha se stávají inspirací pro můj život, že Boží slovo promlouvá do života každého z nás, chce ho naplňovat a proměňovat.
Živé Boží slovo skrze psané texty Písma proměňuje nebo má proměňovat náš současný život tady na zemi. Tři roviny: ta první, ten základ, je, že Bůh mluví – to je věc víry.
Ano, Bůh mluví osobně, může promlouvat ke každému z nás. Snad máte tu zkušenost, že když se modlíte, tak vnímáte: není to jenom, že já něco říkám Bohu, ale člověk cítí Boží blízkost, která zasahuje náš život. Je to věc víry – věříme, že Bůh mluví. Promluvil tak, že jeho slovo bylo zaznamenáno právě do psaných textů Písma svatého.
Je dobré si připomenout základní věci o Bibli: má dvě části – texty Nového zákona a Starého zákona. Knih Starého zákona je více, přes čtyřicet, zatímco knih Nového zákona je dvacet sedm. Obě části mají svou specifickou roli – Starý zákon jsou texty, které vznikly před příchodem Ježíše Krista, Nový zákon navazuje na jeho život.
Obě části začínají důležitými knihami. Starý zákon začíná pěti knihami Mojžíšovými, Nový zákon čtyřmi evangelii: Matoušem, Markem, Lukášem a Janem. Tyto texty řadíme mezi historické knihy, tedy popis určitého dění, samozřejmě z pohledu víry.
Tyto knihy se čtou poměrně snadno, protože popisují události. V Novém zákoně k nim patří ještě Skutky apoštolů, které zachycují události na začátku církve – tedy období po Kristově nanebevstoupení. Ve Starém zákoně je historických knih více.
Dále jsou ve Starém zákoně prorocké knihy. Tyto texty jsou složité, protože jejich styl i časový odstup od naší doby jsou značné. V Novém zákoně jsou ekvivalentem knih proroků knihy apoštolů, tedy listy neboli epištoly.
Nejvíce listů napsal svatý Pavel, ale jsou zde i listy Petrovy, Janovy a Jakubovy. Tyto texty jsou vlastně rozjímáním o životě a díle Ježíše Krista a o evangeliu, které hlásal.
Ve Starém zákoně máme také mudroslovné knihy – slova plná moudrosti. Jsou inspirující pro přemýšlivého člověka, například žalmy. A poslední oblastí jsou knihy eschatologické, například Zjevení svatého Jana v Novém zákoně nebo kniha Daniel ve Starém zákoně. Tyto knihy se věnují konci světa a Božímu příchodu na konci časů.
Texty Písma svatého jsou tedy rozmanité. Když začínáte číst Bibli, doporučuji začít evangelii – Matoušem, Markem, Lukášem nebo Janem. Otec arcibiskup často doporučoval začít evangelii i biřmovancům, kteří nemají s Biblí zkušenost.
Psané texty Písma obsahují živé slovo Boha. Aby se Boží slovo skrze tyto texty stalo slovem pro náš život, musíme si pro ně vytvořit prostor. Nemyslím jen prostor fyzický, že máme Bibli v knihovně – i když v každé rodině by Bible chybět neměla – ale prostor času.
Najít si čas na setkání s texty Písma svatého je zásadní. Může to být osobní četba, naslouchání při mši svaté nebo využití moderních prostředků, jako jsou biblické katecheze, podcasty a podobně.
Když se však chceme dotknout živého Božího slova, potřebujeme i prostor modlitby. Modlitba je komunikace s Bohem: Bůh mluví a my odpovídáme. Četba Písma se má dít v tomto prostoru modlitby, kontaktu s Bohem.
Tehdy se může živé slovo Boha zapsané v Bibli dotknout a začít měnit náš život. Bez Bible nemůžeme být dobrými křesťany. Můžeme žít dobře, naplňovat svůj život dobrem, ale bez Bible nemůžeme vytvářet živý a silný vztah s Bohem a Kristem.
Písmo svaté berme vážně jako bránu k setkávání s Bohem. Nechceme být jen dobrými lidmi – chceme být lidmi, kteří znají Boha a setkávají se s ním.